Diplomová práca: Možnosti virtuálního vzdělávání pro malé a střední podniky v ČR
Zobraziť detaily | Obľúbený
Tato diplomová práce podává ucelený přehled o stavu a možnostech virtuálního vzdělávání v České
Republice v první polovině roku 2004.
Nejprve je zřejmě nutné vysvětlit, jak chápu pojem „virtuální vzdělávání v České Republice“.
Pokud použijeme počítač a připojíme se na Internet, můžeme využít nabídky virtuálního vzdělávání
kdekoli na světě, což je považováno právě za jednu z podstatných výhod tohoto způsobu vzdělávání.
Co tedy chápu pod tímto pojmem?
V žádném případě nemám na mysli geografická omezení, ale především omezení jazyková a také obsahová. Výuka musí probíhat v českém jazyce, u jazykových kurzů by měla být zajištěna alespoň možnost komunikace v českém jazyce pro případ, že bude třeba řešit nějaký technický či obsahový problém. Obsah musí být přizpůsoben českým podmínkám např. české legislativě, zvyklostem a podobně. Při plnění hlavního cíle mé diplomové práce, tj. podat co nejkomplexnější pohled na současnou situaci v e-learningu v ČR, jsem si vytipoval následující okruhy, které rozebírám v jednotlivých kapitolách: Na úvod je nutné méně znalé čtenáře seznámit s virtuálním vzděláváním a jeho specifiky a ujasnit si chápání základních pojmů. Poté se již věnuji analýze současného stavu.
Za důležité jsem považoval rozebrat podporu e-learningu ze strany státních institucí a následně i dalších organizací, pro srovnání uvést několik typických projektů ze zahraničí, detailně analyzovat nabídku na českém trhu a také vysledovat nejdůležitější faktory, které ovlivňují současný stav i budoucí vývoj. Při zkoumání cílů a priorit státních organizací jsem vycházel z připravovaného návrhu i v současnosti platného Školského zákona, Zákona o vysokých školách, Státní informační a komunikační politiky a Státní informační politiky ve vzdělávání. Další informace o jejich činnosti jsem získal i z příspěvků přednesených v rámci e-learningové konference BELCOM04, které se zúčastnili i zástupci zainteresovaných ministerstev. Informace o podpůrných programech Evropské unie jsem čerpal převážně z internetových prezentací Evropské komise. Stejně tak v případě dalších organizací podporujících virtuální vzdělávání jsem vycházel převážně z internetových zdrojů. Při hodnocení e-learningové nabídky ostatních zemí by nebylo účelné ani možné vyjmenovávat všechny zajímavé projekty. Zvolil jsem tedy postup, kdy jsem vybrané projekty rozdělil do několika odlišných kategorií. Jednotlivé kategorie jsem popsal, popřípadě dále podrobněji rozčlenil, a ke každé kategorii uvedl typický příklad.
V žádném případě nemám na mysli geografická omezení, ale především omezení jazyková a také obsahová. Výuka musí probíhat v českém jazyce, u jazykových kurzů by měla být zajištěna alespoň možnost komunikace v českém jazyce pro případ, že bude třeba řešit nějaký technický či obsahový problém. Obsah musí být přizpůsoben českým podmínkám např. české legislativě, zvyklostem a podobně. Při plnění hlavního cíle mé diplomové práce, tj. podat co nejkomplexnější pohled na současnou situaci v e-learningu v ČR, jsem si vytipoval následující okruhy, které rozebírám v jednotlivých kapitolách: Na úvod je nutné méně znalé čtenáře seznámit s virtuálním vzděláváním a jeho specifiky a ujasnit si chápání základních pojmů. Poté se již věnuji analýze současného stavu.
Za důležité jsem považoval rozebrat podporu e-learningu ze strany státních institucí a následně i dalších organizací, pro srovnání uvést několik typických projektů ze zahraničí, detailně analyzovat nabídku na českém trhu a také vysledovat nejdůležitější faktory, které ovlivňují současný stav i budoucí vývoj. Při zkoumání cílů a priorit státních organizací jsem vycházel z připravovaného návrhu i v současnosti platného Školského zákona, Zákona o vysokých školách, Státní informační a komunikační politiky a Státní informační politiky ve vzdělávání. Další informace o jejich činnosti jsem získal i z příspěvků přednesených v rámci e-learningové konference BELCOM04, které se zúčastnili i zástupci zainteresovaných ministerstev. Informace o podpůrných programech Evropské unie jsem čerpal převážně z internetových prezentací Evropské komise. Stejně tak v případě dalších organizací podporujících virtuální vzdělávání jsem vycházel převážně z internetových zdrojů. Při hodnocení e-learningové nabídky ostatních zemí by nebylo účelné ani možné vyjmenovávat všechny zajímavé projekty. Zvolil jsem tedy postup, kdy jsem vybrané projekty rozdělil do několika odlišných kategorií. Jednotlivé kategorie jsem popsal, popřípadě dále podrobněji rozčlenil, a ke každé kategorii uvedl typický příklad.