Tato práce se zabývá jinými, než-li klasickými způsoby zdanění obyvatel. Snaží se
některé z nich ukázat a pokud možno i kvantifikovat. V mnoha případech jsou ekonomické
subjekty donuceny odevzdat část svého bohatství (ať už peněžního nebo nepeněžního - např.
volný čas, práce) státu způsobem na první pohled nejevícím se jako daň, na straně druhé jde
ovšem o výnos státu (jeho příjem do státního rozpočtu) a lze tedy i tento způsob distribuce
peněz či vzácných zdrojů považovat za jakýsi typ daně - alternativní. Podobně se může jako
alternativní daň chápat i spotřeba statků poskytovaných státem. Státní monopolní firmy
dosahují vysokých zisků na úkor spotřebitelů a tyto zisky jsou pak příjmem státu.