Americký psycholog Philip G. Zimbardo uskutečnil v létě 1971 na Stanfordské universitě v Kalifornii zajímavý experiment. Zkoumal v něm u náhodně vybraných dobrovolníků vliv, jaký mají na chování člověka speciálně vybrané společenské role. Šlo zvláště o role vězeňských dozorců. Zimbardo zjistil, že už sama sociální role udělala z některých „dozorců“ po několika dnech surové bachaře. Ti zejména v době, kdy si mysleli, že nejsou sledováni, šikanovali „vězně“ a dopouštěli se na nich takových krutostí, že experiment, který byl plánován na dva týdny, musel být v zájmu modelových vězňů zrušen už po šesti dnech. Experiment vedl v odborné veřejnosti k hlubokému zamyšlení nad psychologickými kořeny krutosti v duši běžného člověka „z ulice“. Současně vedl i k zamyšlení nad problémem zdrojů té formy lidské brutality, s níž se setkáváme ve společnosti velmi často – šikany.