Abychom pochopili význam, činy a poslání Johanky z Arku, je nutno vrátit se v dějinách o stovku let zpět. Píše se rok 1328, ve Francii umírá král Karel IV. Krásný a vyvstává problém, kdo bude jeho následníkem. O trůn se ucházejí tři kandidáti: Eduard III. Anglický, syn Isabely Francouzské, vnuk Filipa Sličného, jeho sokem je Filip z Evreux, manžel Jany Navarrské, zeť Ludvika X. Hašteřivého a třetím uchazečem o trůn je Filip z Valois, vnuk Filipa III. Smělého. Nejvýhodněji ostaveným je Filip z Valois, jelikož se narodil v království. Prvním králům z větve Valois se ovšem přezdívalo nalezenci, což naznačuje závist poražených i nezvyk poddaných.
To, že rozhodnutí zvolit králem Filipa z Valois nebylo jeho sokům po chuti je zřejmé. Eduard III., král anglický, maje své krédo „ it is as it is“ si začíná chystat nejvyspělejší armádu v Evropě, vybavenou tarasnicemi a nejlepšími lučištníky, kteří později znamenali zkázu pro francouzské rytířstvo. Kolem roku 1340 tedy nemůže nikdo Eduardovi dělat - aspoň co se týče armády – konkurenci.
Důvodem stoleté války je tedy samozřejmě chtivost po francouzské koruně, zástěrkou potom spor o Flandry. Flandry, jejichž zisk pochází z výroby sukna, představují jeden z nejbohatších regionů Francie. Král proto podporuje Flanderského hraběte. Hlavním vývozním materiálem Anglie je vlna, je předním dodavatelem Flander a tak naopak většina měšťanstva je proanglická.