1.1 Výroba železa a oceli Produkce železa a oceli byla v minulém století považována za měřítko vyspělosti ekonomiky určité země a železo bylo dokonce považováno za symbol 20. století, což demonstrovala 100 m vysoká stavba Atomia v roce 1958 v Bruselu (Atomium představuje mnohonásobně zvětšený krystal a železa, viz kap. 2). V současnosti význam výroby železa a oceli klesá a vyspělé státy navíc tuto výrobu přesouvají do méně vyvinuté části světa, kde nejsou tak přísná ekologická omezení a kde jsou menší výrobní náklady.
Je všeobecně známo, že bývalé Československo bylo od druhé světové války do konce minulého století jedním z největších světových výrobců železa a oceli, zejména přepočítá-li se produkce na jednoho obyvatele. Bylo tomu tak z politických důvodů a když podmínky vynucující si tento stav pominuly, dochází v současnosti v České republice k poměrně rychlému útlumu výroby oceli. Přesto ČR patří stále ještě k velkým producentům tohoto materiálu. Ročně se v současnosti u nás vyrábí asi 600 kg oceli na jednoho obyvatele, zatímco ve vyspělých zemích Evropy je toto množství ani ne poloviční. Pokles výroby V českých hutích bude proto určitě ještě pokračovat, v současnosti ale republika vyrábí oceli tolik, že materiálu pro stavební ocelové konstrukce, kterými se toto skriptum zabývá, rozhodně není nedostatek.
Z celosvětového hlediska lze konstatovat, že zásoby železné rudy dostačují na několik budoucích století a rovněž kovový fond již vyrobeného železa a oceli je na světě i v naší republice velmi rozsáhlý. Lze proto s používáním ocelových konstrukcí počítat bez jakýchkoli omezení ještě po dlouhou dobu.