Ve středověku byl postoj společnosti k mentálně postiženým nejednoznačný a v podstatě pokrytecký, osud mentálně postižených mohl být rozličný jednak podle úrovně sociálního a kulturního vývoje jednotlivých krajin, jako i podle svévůle panovníků a feudálů. Chybné děti,nebo děti otroků už nebyly všude vyvražďované, ale naopak ponechával je při životě a vykořisťovali ty, kteří byli schopni pracovat. Používali je na nejhrubší práce, nebo pro zábavu a neskrytě se jim vysmívali. mnozí postižení byli žebráci. Církev v raném středověku považovala duševně postižené za plody ďábla, za posednuté a pronásledovala je.