Nejdříve byla tma a pravodstvo, jehož vlny se převalovaly bez účelu. V té době žil pouze bůh pravodstva Nóvev. Po čase se z tohoto pravodstva vynořil zářící bůh Re, podobný brouku skarabeovi. Před jeho jasem ustoupila tma, nebylo však nikoho, komu by vládl. Proto vytvořil ze svých slin boha vzduchu Šova a bohyni vlhkosti Tefnet, kterým se narodily děti – bůh Země Geb a bohyně nebe Nút. Tím se rozdělil svět na nebe a zemi a mezi ně vstoupil vzduch a oddělil je. V té době žili bohové ve světě bez lidí. Jako každý, i bůh Re měl své nepřátele. Do boje s nimi posílal své oko. Když byl jednou boj příliš dlouhý a oko se dlouho nevracelo, vyrostlo v Reově hlavě oko nové. Původní oko se po čase vrátilo, zarmoutilo se a dalo se do pláče. Každá slza, která dopadla na zem, se proměnila v člověka. Bůh Re však na své oko nezapomněl, proměnil je v hada brejlovce a pozvedl na své čelo. Lidé se na zemi rodili, žili a umírali. Proto sestoupil do Západní říše, říše zesnulých bůh Anúpev a začal vážit na spravedlivých vahách srdce zemřelých. Tento bůh měl tělo jako člověk, ale hlavu šakalí.