Jeden český recenzent o knize italského vědce, germanisty, esejisty a prozaika napsal, že je to skvostná kniha. A měl pravdu. O to víc fascinující je fakt, že Magris napsal Habsburský mýtus v moderní rakouské literatuře mezi svým dvacátým a třiadvacátým rokem (1959-1962) jako diplomovou práci.
Ohromující je nejen šíře záběru. Magrisovo čtenářské zázemí, pokud jde o primární zdroje, rakouskou prózu, dobovou poezii i dramatiku počínaje osmnáctým a konče dvacátým stoletím, i o sekundární literaturu, zabývající se rakouskou literaturou teoreticky i z hlediska její historie, bylo obrovské. Ale především jsou Magrisovy analýzy děl jednotlivých rakouských autorů neobyčejně vyzrálé a styl, kterým o nich píše, vpravdě poetický a citlivě nuancovaný. Jako by se sám připojoval k proudu rakouské literatury, hovoří-li o Schnitzlerovi, Hofmannsthalovi nebo Musilovi.