1. Význam studia římského práva, založení Říma, jednotlivá období římských právních dějin
Význam studia římského práva Římské právo (původně právo malé latinské obce, později středomořské moci a posléze světové říše) bylo kvalitativně odlišné od práv všech ostatních starověkých společností. Římané velmi záhy odlišili normy právní od norem náboženských a mravních, položili základy právní vědy a vytvořili logickou soustavu práva, která se uplatila v praktickém životě a postihovala i nově vzniklé sociální potřeby. Proto se římské právo stalo právem pokrokovým a právem vyššího kvalitativního stupně. Pro dnešní právní vědu má římské právo zásadní význam teoretický (zvláště v oblasti občanského, procesního, trestního i mezinárodního práva). Právníci i teoretici státu zde stále narážejí na různé římské prvky, pojmy, termíny atd.., které v moderním právu přežívají buď naplno nebo v podobě pozměněné. Římské právo tak tvoří základ evropské právní kultury. Pro soudobou společnost je ze všeho nejdůležitější didaktický a dále politický, historický a odborně právní význam římského práva. Římské právo nás tedy učí odborně postavit, rozvinout a vyřešit právnický problém, tj. učí správně myslet a tvořit.
Založení Říma, doba královská (asi 753 - 510 př.n.l) Na území, kde vznikl Řím, žily tři etnické skupiny - Latinové, Sabinové a Etruskové. Nejpočetnější a nejdůležitější byli Latinové, obyvatelé vesnice Pagus. Etruskové jsou dodnes obestřeni mnoha tajemstvími, jejich písmo nebylo dosud rozluštěno, užívali tzv. podzemní města - pohřebiště. Byli z kmenů na nejvyšší úrovni. Začali zřizovat nový typ organizace - městský stát (civitas), ten sebou přinesl i nový typ práva a politiky. K prvním etruským centrům patří Florencie, Bologna, Miláno, Kapua. Do doby expanze Etrusků do střední Itálie lze vložil založení Říma. Jak to skutečně bylo, můžeme poznat jednak: