Je láska umění? Jestliže ano, pak vyžaduje znalost a
úsilí. Nebo je to příjemný pocit, k jehož prožití se dostává
člověk náhodně, něco, do čeho „zapadne až po uši“, má-li
štěstí? Tato knížka je založena na prvním předpokladu,
zatímco bezpochyby většina lidí dnes věří v druhý.
Neznamená to, že by lidé považovali lásku za nedůležitou.
Prahnou po ní; sledují ve filmu nekonečné množství
šťastných i nešťastných milostných příběhů, poslouchají
stovky bezcenných písní o lásce — ale sotva kdo pomyslí
na to, že je třeba se něčemu o lásce učit.
Tento zvláštní postoj vychází z několika předpokladů,
které ho jednotlivě či společně podporují. Většina lidí vidí
problém lásky především jako problém jak být milován,
méně už jako problém jak milovat, jako problém schopnosti
k lásce. Proto jim jde o to, co dělat, aby byli milováni,
aby se stali hodnými lásky. V úsilí dosáhnout tohoto
cíle sledují několik různých cest. Jedna, po níž se pouštějí
hlavně muži, je být úspěšný, být tak mocný a bohatý, jak
to připouští společenské omezení, které je dáno pozicí
každého jednotlivce. Jiná cesta, kterou volí hlavně ženy,
je úsilí o zvýšení vlastní přitažlivosti pěstováním těla, oděvu
atd. Další možnost jak získat přitažlivost, které využívají
jak muži, tak ženy, je ta, že si člověk osvojí příjemné
způsoby, schopnost vést zajímavé rozhovory, že je ochotný
pomáhat, skromný, neškodný. Mnohých z těchto způsobů,
jak učinit sám sebe hodným lásky, používají lidé i tehdy,
když chtějí dosáhnout úspěchu, „získat přátele a vliv na
lidi“. Vskutku, co si většina lidí našeho kulturního okruhu
představuje pod pojmem být hoden milování, je v podstatě
něco mezi popularitou a sex-appealem.