„Edukace (edukační procesy) jsou takové činnosti lidí, při nichž nějaký subjekt učí a jiný subjekt (nebo technické zařízení) mu toto učení zprostředkovává, tj. vyučuje. Nejzřetelněji se edukační procesy dají rozpoznat ve školním edukačním prostředí - tam je učení a vyučování trvale „přiděleno jednak učícím se subjektům (žáci studenti), jednak vyučujícím subjektům (učitelé aj.). Tento termín pokrývá souhrnně jak výchovu, tak vzdělávání.“
Cíl v nejobecnější podobě představuje ucelenou představu, ideál. V edukace jsou jimi pak předpokládané a žádoucí vlastnosti člověka, které lze edukačními procesy získat. Cílevědomost zajišťuje edukaci podstatný podíl na budoucnosti jedince, celých národů i celé populace.
Naukou o cílech výchovy se nazývá teleologie (z řec. telos - cíl). Teleologie zdůvodňuje proč má výchova usilovat o dosažení těch či oněch cílů, zdůvodňuje tedy výběr a formulaci cílů výchovy v určitých podmínkách. Ke stanovení aktuálních cílů výchovy užívá systém metod.
Kurikulum je jedním z materiálů, v němž jsou konkretizovány cíle výchovy. Zahrnuje komplex problémů vztahujících se k řešení otázek: Proč? (smysl, hodnoty, funkce a cíle vzdělání) Koho? (kterou část populace) Jak? (pomocí jakých učebních strategií) Kdy? (ve kterých obdobích života, v jakých časových úsecích) V čem? (jaký obsah) Za jakých podmínek? (otázka prostředí) S jakými efekty? (očekávané výsledky).