Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety
Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové ZámkyReferát: Syndróm hyperaktivity
Skryť detaily | Obľúbený- Kvalita:52,5 %
- Typ:Referát
- Univerzita:Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety
- Fakulta:Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové Zámky
- Kategória:Humanitné vedy
- Podkategória:Sociálne vedy
- Autor:myrayqa
- Rozsah A4:6 strán
- Zobrazené:577 x
- Stiahnuté:1 x
- Veľkosť:0,1 MB
- Formát a prípona:MS Office Word (.docx)
- Jazyk:český
- ID projektu:24733
- Posledna úprava:28.05.2009
Hyperaktivita je poruchou aktivační úrovně, která bývá často kombinována s poruchami pozornosti.
(V současnosti je ve shodě se zahraniční literaturou označována zkratkou ADHD - attention deficit hyperactiuity disorder.)
Syndrom hyperaktivity může mít různé příčiny, nejčastěji jde o nějakou odchylku funkce CNS. Hyperaktivní chování může být projevem prenatálního či perinatálního poškození mozku, ale může být i geneticky podmíněno. V české odborné literatuře je hyperaktivita nejčastěji uváděna jako jeden ze symptomů lehké mozkové dysfunkce (LMD), tzn. drobného, difuzního poškození mozku. Podle MNK-10 (1992)jde o poruchu funkce retikulární formace CNS, uvažuje se o abnormalitě neurotransmiterů atd. Jednotliví autoři se neshodují v názoru na četnost této poruchy v dětské populaci, uvádí se, že postihuje 5-10 % populace, převážně chlapce (DSM-IV 1994; Dobson, 1995; Merck Manual, 1996).
(V současnosti je ve shodě se zahraniční literaturou označována zkratkou ADHD - attention deficit hyperactiuity disorder.)
Syndrom hyperaktivity může mít různé příčiny, nejčastěji jde o nějakou odchylku funkce CNS. Hyperaktivní chování může být projevem prenatálního či perinatálního poškození mozku, ale může být i geneticky podmíněno. V české odborné literatuře je hyperaktivita nejčastěji uváděna jako jeden ze symptomů lehké mozkové dysfunkce (LMD), tzn. drobného, difuzního poškození mozku. Podle MNK-10 (1992)jde o poruchu funkce retikulární formace CNS, uvažuje se o abnormalitě neurotransmiterů atd. Jednotliví autoři se neshodují v názoru na četnost této poruchy v dětské populaci, uvádí se, že postihuje 5-10 % populace, převážně chlapce (DSM-IV 1994; Dobson, 1995; Merck Manual, 1996).