Čitateľský denník: Jerome David Salinger: Kto chytá v žite
Zobraziť detaily | Obľúbený
Holden Caulfield
Príbeh rozpráva ako 17 ročný, ale vystupuje v ňom o rok skôr. Je to 16 ročný mladý američan na puberty a na začiatku dospelosti. Je neobyčajný a výnimočný, nie je ako ostatní chlapci jeho veku. Chodí na strednú školu v Pencey odkiaľ ho ale cez letné prázdniny vyhodia pretože prepadá zo štyroch z piatich predmetov, ktoré si vybral. Dobre mu ide iba angličtina a preto píše kompozície aj za ostatných študentov. Je to človek introvert a je veľmi citlivý. Keď ho jeho profesor poúča o živote on sa s ním dokáže rozprávať, ale: „Ale legrační na tom bylo, že celou tu dobu co jsem mlel pantem, myslel jsem na docela něco jinýho. Bydlím v New Yorku, a tak jsem si vzpoměl na to jezírko na jižním konci Ústředního parku. Tak jsem uvažoval, jestli bude už zamrzlé, až pojedu domů, a lestli bude, tak kam se podějou všechny ty kachny. Uvažoval jsem kam se asi podějou ty kachny, když zamrzne jezírko a bude na něm jenom led a led. Uvažoval jsem, jestli snad přijde nějakej chlapík s dvoukolákem a odveze ty kachny do zoologické zahrady nebo někam. Nebo jestli jednoduše odleteli pryč.“(17) Nad týmto rozmýšľal, kým profesorovi rozprával o živote pokiaľ ho chválil za jeho profesiu a prácu a vravel mu „Prostě kecy!“(17)
Príbeh rozpráva ako 17 ročný, ale vystupuje v ňom o rok skôr. Je to 16 ročný mladý američan na puberty a na začiatku dospelosti. Je neobyčajný a výnimočný, nie je ako ostatní chlapci jeho veku. Chodí na strednú školu v Pencey odkiaľ ho ale cez letné prázdniny vyhodia pretože prepadá zo štyroch z piatich predmetov, ktoré si vybral. Dobre mu ide iba angličtina a preto píše kompozície aj za ostatných študentov. Je to človek introvert a je veľmi citlivý. Keď ho jeho profesor poúča o živote on sa s ním dokáže rozprávať, ale: „Ale legrační na tom bylo, že celou tu dobu co jsem mlel pantem, myslel jsem na docela něco jinýho. Bydlím v New Yorku, a tak jsem si vzpoměl na to jezírko na jižním konci Ústředního parku. Tak jsem uvažoval, jestli bude už zamrzlé, až pojedu domů, a lestli bude, tak kam se podějou všechny ty kachny. Uvažoval jsem kam se asi podějou ty kachny, když zamrzne jezírko a bude na něm jenom led a led. Uvažoval jsem, jestli snad přijde nějakej chlapík s dvoukolákem a odveze ty kachny do zoologické zahrady nebo někam. Nebo jestli jednoduše odleteli pryč.“(17) Nad týmto rozmýšľal, kým profesorovi rozprával o živote pokiaľ ho chválil za jeho profesiu a prácu a vravel mu „Prostě kecy!“(17)